Vítám, i vy vítejte mě, opět v mém vlastním světě plného iluzí. No dala jsem si menší pauzu a tou menší myslím trochu větší, ale každý někdy příjde o kus hlavy (u mě fantazie k článkům) a musí si dát pauzu a menší odpočinek,aby zase tu fantazii, nebo-li kus hlavy nabral či nechal dorůst. A já samozřejmě také, nejsem mimozemšťan, abych to měla jinak. No k mému překvapení (což je myšleno ironicky) nepřibyl žádný komentář a návštěvnost je na bodě mrazu. Ale kdo by se divil? Tenhle originálně neoriginální blog, kde autorka píše pouhopohé volnomyšlenkářské příběhy, to by asi nikoho nezajímlo. Nebo ano? Nějak je mi jedno, jestli si tohle někdo čte...ale (vždycky je tu nějaké ale) potěší komentář,chvála či negativní myšlenky. Jsem (když jsem předtím psala,že si nemyslím,že jsem blogařka,ale teď to klidně řeknu) blogařka, která potřebuje názory jiných. Pak nepozná jestli je to dobré či špatné a to pak nevíte, jak dál. Oberete se o to nebo ztrapníte se. (pochopili jste?)
______________________________________________________________________
A teď úplně nakonec něco o tom,co se mnou vlastně bylo. No takže ... první byla nemoc, druhá nechtěnost, třetí bez fantazie a čtvrtá zapomění a můžeme přihodit i pátou: " Ááá, já mám blog 'Invincible', tak jdem něco napsat,ale ať to má smysl...ksakru o čem? Nemůžu napsat,že se mi nechtělo na blog. Línost je hrozná vlastnost a hodně odsuzována," -přesně takhle nezněly má slova, ale kdybych tady napsala opravdovou pravdu, asi by to nebylo moc spisovatelsky (aspoň pokus o spisovatelsky) napsané.
________________________________________________________________________
Tak,že bych vás konečně přestala otravovat a řekla prostě 'čau' a konec tečka a jdu? Jo přesně tohle mám na mysli. Čau.